Při prvních úvahách, jak propojit dané dva (vlastně čtyři) břehy Vltavy, se mé myšlenky ubíraly následujícím směrem:
Holešovice – tržnice – sociální status nižší X může se změnit <- nová výstavba, Karlín – kanceláře + bydlení - sociálně výš (dražší byty, prestižnější) .. Kdo bude chodit? Proč? Štvanice! – Budou chodit na Štvanici – příjemnou cestou, ne podél aut na magistrále, volný čas, zábava, rekreace, kultura … zkrátí si cestu do tržnice, do galerie, na nákup … „bydlím v Křižíkově ulici, v neděli chci zajít na výstavu do DOXu, je krásně, vezmu to procházkou přes novou lávku..“
Pak mi kamarád, který bydlí v Holešovicích, na otázku, co tam podle jeho názoru nejvíc chybí, odpověděl bez dlouhého přemýšlení: „Chybí tady nějakej koupák. Třeba jako mají v Berlíně, jsi uprostřed města, v řece, ale nemusíš plavat v tý špinavý vodě.“
Tak jsem se podívala, co že to v tom Berlíně mají, a objevila princip Badeschiff, neboli „koupací loď“, plovoucí bazén na řece Sprévě. Koupaliště na Štvanici bylo, ostrov má být dle územního plánu součástí velké zóny rekreace a zeleně podél Vltavy.
Můj plán je tedy jasný: obnova tradice koupání a plováren – bazén/ wellness
– pokud možno s celoročním provozem – Badeschiff pro Prahu!
Možnost pohodlně přejít/přejet z břehu na břeh bude bonus navíc.
(Po chvíli hledání na internetu jsem zjistila, že taková plovoucí plovárna je i ve Vídni, podobný princip se ujal v Kodani, a ve Frankfurtu nad Mohanem vzniklo občanské sdružení za založení Frankfurtské koupací lodi. Jak je možné, že něco takového nikdo nechce tady v Praze? Nebo chce, jen jsem si toho nevšimla?)
smysluplnost mého záměru potvrdila tato analýza:
Žádné komentáře:
Okomentovat